....Jako každý z nás, "hraji" ve svém životním příběhu několik rolí. Mezi ty mé patří v současné době i provázení besed a lektorování workshopů na téma těhotenství, prenatální komunikace mezi matkou a dítětem, porodu a příčinách případné bolesti s ním spojené. Na začátku tohoto mého konání i řádků, které právě čtete, je můj osobní příběh.
Na pomyslném začátku, který nám v tuto chvíli stačí pro možnost odněkud začít, je jedno velké porodní trauma. Na pomyslném konci je normální zdravý porod bez bolesti. Období mezi bylo plné hledání, otázek, zkušeností….

Jsem maminkou čtyř dětí.

Často jsem slýchávala, že porod bolí a tak jsem s tím byla smířená. Porod prvního děťátka bolel. A dost. Při druhém těhotenství jsem si kladla otázku PROČ? Proč by měl být porod bolestivou záležitostí? Vždyť je to tak krásná událost. Osobně si nemyslím, že jsme přišli na svět trpět. Ptala jsem se kamarádek, ale i když to byly ženy, které rodily přirozeným způsobem nebo zkušené porodní asistentky, říkaly: "No, porod prostě bolí". Nechtěla jsem se s tím smířit , ale je fakt, že ve mně tato informace zůstala. Domácí porod druhého dítka, nejprve také bolel, ale velice rychle jsem pochopila, že musím s bolestí spolupracovat. Na začátku třetího těhotenství jsem se ale rozhodla, že kontrakce bolestivé nebudou.

Znamenalo to devět měsíců další práce na sobě.

A příchod třetího a za čas i čtvrtého děťátka byl opravdu krásný, bezbolestný zážitek....
Můžete namítnout, že ona bezbolestnost byla způsobena absolvováním předchozích dvou porodů. Není tomu tak. Ženy, které mají více dětí velice dobře vědí, že počet porodů není zárukou hladkého průběhu. Porod prvního dítěte je určitě svým způsobem jedinečný, ale ani ten nemusí být doprovázen bolestí. 
Zažívat u porodu bolest jen pro to, že si myslím, že je to nutnost - prostě to k porodu patří - je podle mne škoda.

...Pro budoucí generace je velice nadějné, že se v současné době čím dál víc hovoří o potřebě navrátit porody a období s nimi spojené zpět do rukou žen. Jsem ráda, že se na povrch opět vynořují informace o tom, že porod není záležitost čistě fyziologická . Mnoho let byly ženy v naší společnosti utvrzovány v tom, že porod prostě bolí. Pomoci od bolesti vám může pouze tým odborníků, který vám naordinuje ty nejvhodnější farmakologické prostředky…. Mnohem lepší a nadějnější jsou informace typu, že bolest u porodu existuje tak dlouho, jako existuje porod sám. Bolest u porodu je společná zkušenost pro všechny ženy. Porod je však zdravý proces a bolest u porodu je jeho pozitivní, nikoliv negativní součástí. Bolest je důležitá součást porodu. Můžete jí brát pozitivně a můžete se s ní naučit pracovat….. Výborně, jsme na dobré cestě. Opravdu se v současné době dozvíte i tyto informace, můžete si vyhledat články na toto téma, můžete zajít na kurs základní psychologické přípravy na porod…

Pro ty, které však chtějí a mohou jít ještě dál, je tu informace, že porod tak jak nám byl od přírody dán, nemusí být bolestivý proces. 

V jednom je však potřeba mít jasno, jde o "cestu" pro odvážné. 

Chcete-li prožít i při současném životním stylu lehký porod, je potřeba se vydat "vědomou" cestou. 
Lehký porod předchází "stezka odvahy, odhodlání , odolnosti a upřímnosti k sobě samé i svému okolí....

Vstupní brána 

Během života procházíme mnoha zkouškami - které se, když je zvládneme, stávají iniciacemi.
Stáváme se připravenějšími na úkoly, které opět přijdou. 
Smysl zkoušky je v tom, aby se člověk proměnil a posunul dopředu ve svém lidském vývoji. 

Jedinečnou iniciací je porod. 
Pro ženu celým svým devítiměsíčním procesem, který tímto aktem vrcholí, pro muže možností uvědomění si své mužské role, jenž je ve zdravé formě potřebná k navození celkové rovnováhy v partnerském vztahu a pro novou lidskou bytost- tedy každého z nás, je mimo jiné primárním setkáním s počínajícím se osamostatňováním. 

Je-li těhotenství a porod správně pochopeno a prožito po všech stránkách, tak jak nám bylo od přírody dáno, je samotný akt rození BEZBOLESTNÝ PROCES, za tím si stojím.

Co mám na mysli , když říkám po všech stránkách? 

Důležitá je pozornost věnovaná nejenom TĚLU, ale i DUŠI a MYSLI

Lidská bytost se skládá z více podmnožin.

• Jedna oblast je fyzické, buněčné tělo- svalstvo, kardiovaskulární aparát.
• Druhou oblastí je psychično - to znamená city, pocity, emoce.
• Třetí oblastí je duchovno- nefyziologické energie lidského těla.

....PROČ?"

"Proč zrovna mne bolel?"Kde nastala ta příčina?
Ono v životě platí "Čemu se bráníš - to trvá"
Pochopení "bolesti" je velice důležité. Ve chvíli kdy něco pochopíme, nepotřebujeme tuto zkušenost už zažívat.

Když se dokola budeme ujišťovat, že my nejsme ti zodpovědní, neplyne z toho ani motivace něco na sobě změnit.
Posunout se v sobě, jako člověk. A v období těhotenství žena. 

Záleží na nás jak toto poselství pochopíme. Budeme-li s bolestí bojovat, zatínat zuby , rezignujeme či přeneseme zodpovědnost za co nejrychlejší vyřešení situace na někoho jiného.
Nebo se budeme zabývat hlubším pochopením bolesti.
Její fyzické projevy vnímat jako důsledky toho, že v některé oblasti našeho života neděláme něco dobře. 
Všechno nelze odstranit pouze léky a operacemi.

Těhotenství je v současné době pojímáno spíše jako nemoc místo toho aby bylo využito jako ideální příležitost k růstu a vývoji všech zúčastněných.
Uvědomíme-li si a opravdu i přijmeme fakt, že jsme opravdu v jiném stavu, bude pro nás mnohem lehčí zaznamenat pocity svého nenarozeného dítěte a porozumět signálům které nám vysílá.
Stejně tak může žena dekódovat signály svého vlastního těla , bez mnohdy zbytečné a stresující lékařské intervence. 

V takovém svobodném prostoru je možné učinit z okamžiku, kdy je zjištěno těhotenství a i následujícího období slavnost. Je-li těhotenství akceptováno a dítě očekáváno s radostí, ale i hlubokou zodpovědností za svůj vlastní život, může porod proběhnout lehčeji a díky pozitivnímu očekávání i důstojněji...

…Jednoho odpoledne odpočívám venku na dece spolu s mladší dcerkou. Mé těhotenství je již nepřehlédnutelné a tak působí komicky, když se vedle nás rozloží naše kočka, jejíž veliké břicho, plné koťat je rovněž nepřehlédnutelné. Spiklenecky mhouří oči a já si uvědomuji jak je krásná, důstojná a zároveň stále samostatná i když už co nevidět příjde "její chvilka" Opět jakoby pod režií vtipného režiséra, kočka vstává a po dlouhém prkně vybíhá hbitě na půdu.Za chvíli již slyšíme několikahlasé tenké mňoukání. Aby všemu nebyl jen tak konec, po čtvrthodině sebíhá z půdy a za nějakou chvíli opět hbitě po prkně vybíhá nahoru, tentokrát však s myší v tlamičce. Přemýšlím o celé scéně, které jsem byla svědkem. Žádná sanitka, medicínské intervence, porodní asistentky, křik způsobený bolestí… Znovu si kladu otázku PROČ ? Proč by to u lidí mělo být "přírodou" vymyšleno jinak? Není to příroda, kdo spojil lidské porody a speciálně porody civilizovaných žen s bolestí.Je to člověk sám, kdo si svým většinou materiálním způsobem vnímání, způsobuje těžkosti.V případě porodu bolest.

….Život na vesnici je ve srovnání s městem, svým způsobem náročný. Zažíváme mnoho nových situací, se kterými si musíme sami poradit. Mezi mnou a mužem dochází ke krizi. Zůstávám v našem novém domově sama. Začíná zima, jsem ve třetím měsíci těhotenství. Mám na starost sebe, miminko, dvě děti, dva psy a kozu…Naše chalupa je na konci vesnice, nevlastním auto ani řidičský průkaz, nejbližší autobusová zastávka je vzdálena 1kilometr, vlaková zastávka 2kilometry. Každé ráno začínám štípáním dřeva…