Když je čas uvolnit dceři prostor

STŘÍPKY Z TERAPIÍ – Varianta Máma & Dcera poněkolikáté…aneb Když je čas uvolnit dceři prostor.
Podělím se s vámi o krásný příběh, kterého mám možnost být součástí prostřednictví vhledů. Je to příběh jedné „slečny“…no pro začátek můžeme říkat holčička. Ta holčička má veliké štěstí na naslouchající mámu a tak se před nějakou dobou stalo, že jsme se spolu p(r)otkaly u zrcadlení – vhledů. Zdálo se, že holčička, říkejme jí třeba Viktorie – Viky přináší do rodiny situace, které jsou neřešitelné. Má „svoji hlavu“ a ne a ne zapadat do systému. Rodiče se samozřejmě snaží Viky přesvědčit o důležitosti toho a toho, snaží se vysvětlit že jinak to prostě nejde, protože takhle se to a to zkrátka dělá, a takhle to a to zkrátka je. Jenže Viky to má jinak a protože se rozhodne si stát za svým, začne si různá témata somatizovat. Osvícená maminka se rozhodně do Viktorčiného světa nahlédnout vhledy a tak proti sobě jednoho dne sedíme všichni tři a já coby prostředník, médium, verbalizuji to, co se děje ve Viktorčiném vnitřním světě a co ona z pozice dítětě není schopná svým rodičům ovlivněným systémovou výchovou sdělit. Prostřednictvím mého tlumočení zprostředkováváme mamince proč Viky to a to chce, to a to nechce, to a to dělá, to a to nedělá. Všechno to má ohromnou logiku. ONA VÍ. Ví moc dobře, proč je tady na zemi. Ví moc dobře kam jde a co s sebou přináší. Také je rozhodnutá „se neohnout“. Spoluprací přicházíme na vyjasnění, pochopení, ale také řešení. Ukazuje se, že to co „nejde“ a „nedělá se“, jde a může se dít…jen je třeba zaujmout jiný úhel pohledu. Maminčina role je vytvořit Viky prostor, vykomunikovat různé věci s tatínkem, babičkami, sourozencem…zkrátka a dobře vytvořit dceři bezpečný prostor, aby ona mohla procházet procesem, který potřebuje i v rámci současně nastaveného systému. Věci se dávají do pohybu a ty , které jsou naopak potřeba zastavit se zastavují. Rodině se mění životní styl. Jde to.
Po konzultaci/ vhledech dostávám od maminky zprávu, že se Viktorce setkání líbilo a stále dumá nad tím, jakto, že jí „vidím do hlavy“.
Setkáváme se zase za rok. Přichází mi zpráva: „Viktorka by se s Vámi zase ráda setkala.“ Domlouváme termín a opět spolu ve třech sedíme. Za ten rok je z holčičky slečna a já klasicky začínám tím, že si píši na papír její jméno a věk. Když chci napsat Viktorka, něco se brání. Písmenka v této podobě na papír nechtějí. Nechávám tedy jméno v původní podobě a píši VIKTORIE. Cítím, jak je formulování jména v tuto chvíli důležité. Z Viktorky se stává Viktorie…tramtararááááá trubte na poplach. Dobře, poplach to být nemusí. Výrazná zpráva o tom, že se na trůn chystá usednout královna Viktorie, potažmo síla, která rozhodně odrostla z dětských střevíčků. Prostřednictvím jména je nám dáno na vědomí, že holčička potřebuje vědomě ukončit období holčičky a otevřít prostor pro přetransformování v ženu. Všechno co vnímám sdílím. Ano…měsíčky…menstruace je téma, které bysme chtěly otevřít. Většina kamarádek už je má…a Viky se těšila….ale něco se stalo. Mluví o menstruaci ošklivě a vyjadřuje se v tom duchu, že žádné krámy nechce. Se svolením slečny, naciťuji slečnu:-) Vnímám, obavu ze vstupu do „neznámého“. Obava způsobuje určitý stres a stres je vypouštěný formou „ošklivých vět.“ Ve své podstatě je ale za vším potřeba podpořit a z pozice maminky vytvořit „prostor“. Proměnit svoji mateřskou roli z té dosavadní máma/holčička a otevřít se tomu, že nastává proměna. Z máminy strany je potřeba dceři vedle sebe uvolnit místo a přijmout jí na nějaké úrovni jako ženu. Dívčiny obavy pramení i z toho, že doposud vnímala jako „královnu“ rodiny, rozuměj ženu ve své ženské síle, maminku…a nyní přichází potřeba najít si svoje nové místo. Jak? Jak když nechci mámu z její pozice „vystrčit“. Řešení je právě to zvědomění celé situace a mámino vědomé uvolnění místa pro další ženu v rodině. Samozřejmě si jako máma, nechává svoji mateřskou roli, ale na ryze ženské úrovni nastává čas ženské rovnocenné pospolitosti samozřejmě s pravidly já jsem starší, ty jsi mladší a z toho vyplývajících souvislostí.
„To bychom měly, máte ještě něco?“ ptám se.
Ano, Viktorku bolí zub a nechce k zubaři. Vhlížíme na poselství zubu. Je to mléčňák a otvírá se nám znovu předchozí téma. Vědomá rozlučka s dětstvím. Vědomě vytvořit prostor přicházejícímu ženství. Královně Viktorii. Zubaře nebude potřeba.
V souvislosti s menstruací otvíráme téma Viktorčina strachu z krve. Dostáváme se k jejímu příchodu na svět a mimojiné maminka vypráví i o situaci, kdy u porodu málem vykrvácela. Domlouváme se na „porodním přepisu“. Jak pro mámu, tak pro dceru. Při dalším setkání společně ve třech vytvoříme malý soukromý komorní Červený stan( místo, kde se ženy odjakživa setkávaly a sdílely svoje radosti i starosti) a já provedu mámu i dceru prenatálním obdobím i těhotenstvím. Tak aby, vše co už je přežité bylo dokončeno a tak aby Viktorka, Vikča, Vikuška…mohla v plné síle bez rodových zátěží vstoupit do své ženské síly a královna Viktorie usedla na svůj vlastní trůn. Sláva osvíceným mámám a díky nezlomným dcerám. PrAMEN.

Máte zájem o komorní soukromý „červený stan“ pouze s vaší dcerou/dcerami? Tento výše zmíněný byl online.Není vůbec potřeba kamkoliv jezdit a opouštět svojí bezpečnou zónu.

Pište na jsem@luciegroverova.cz

Nejbližší víkend pro Mámy & Dcery je 12 až 14.5. v Adršpachu https://www.luciegroverova.cz/rodina-a-prirozeny-zivot/seminare/matky-dcery/